Tam, kde není místo pro kulturu, není ani prostor pro rozvoj lidského ducha. Ztráta kultury je jedním ze znaků poslední doba. Dnes je doba velmi uspěchaná a globalizovaná, což jsou přesně dva aspekty, které kultuře velmi škodí. Vlastně ani jeden z nich není ve své podstatě dobrý ani zlý, ale všechno má svou rubovou a lícovou stranu. To, že je dnešní svět takto globalizovaný nám přineslo takové možnosti, o kterých se nám dříve ani nesnilo. Najednou můžeme cestovat, jak se nám zlíbí, a přitom se ve většině světa domluvíme pohodlně jedním jazykem. Máme možnost dát si ke snídani ananas a popíjet k tomu kokosovou vodu. Večeři si pak můžeme zpestřit třeba žraločí ploutví a jídlo dochutit pravou sójovou omáčkou.
Vedle tohoto všeho nás ale globalizace vedla třeba i k tomu, abychom se vzdali určité části sebe sama. Jsme zvyklí využívat všechny možné suroviny, ale své tradiční recepty, které by se uchovávaly po generace již nevytváříme. A nejde jen o jídlo, to samé platí v hudbě, u obrazů nebo třeba v architektuře. To, že je dnešní doba uspěchaná asi pozitivum nemá.
Je pro nás náročné udržet krok s tím, co se kolem nás neustále děje. Je to vyčerpávající, takže je pro nás zásadní pokrýt nezbytné potřeby jako je jídlo, pití, oblečení a práce, přátelé. Na všechno ostatní přijde řada, jen pokud zbude čas, a ten mnohdy nezůstává nazbyt. Kultura je přitom něco absolutně zásadního, co tvoří velkou část naší podstaty. Proto je taky tak nezbytně nutné přibližovat své potomky ke kultuře již od dětství. Lidé, kteří jsou vychováváni kulturně mají větší tendenci se ve chvílích volna ke kultuře vracet. Stejně jako všude jinde, i tady platí, že co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Proto třeba místo rodinného výletu do nákupního centra budou mnohem cennější lístky na koncert vážné hudby Praha.
